Pokud se v názvu uskupení objevují pouze jména umělců, jde buď o tzv. superkapelu, nebo naopak prosté přiznání: toto jsme my a mluvíme sami za sebe. Pro pár Alexander Hacke a Danielle de Picciotto platí tak trochu oboje. Jejich výpověď má daleko k rozjuchanému rokenrolu a přináší spíše varování, odrážející společenskou beznaděj ze stavu světa. Zásadní album Menetekel (2017) navazuje na starší Perseverantia a je temným, takřka biblickým varováním před hrozící zkázou, určeným lidstvu stojícímu na křižovatce. Daniellin zpěv a deklamace, Hackeho hrdelní zpěv, jednoduché basové linky a temné rytmy jakoby odpočítávají zbývající čas… Uhrančivý hudební zážitek podávaný se stupňovanou mrazivostí.
Alexander Hacke, kytarista legendárních Einstürzende Neubauten se před několika lety vydal se svojí ženou Danielle de Picciotto (Crime & The City Solution, mj. též spoluzakladatelka berlínské Love Parade) na cestu bez konce. Cestu nejenom skutečnou, kdy se ze svého berlínského bytu vydali do všech koutů naší planety, ale i na cestu hudební. Ta je plná experimentů, zkoumání všemožných, většinou velmi temných zákoutí, zároveň je i velmi komorní a rozhodně ne pro každého. Je pro nás výjimečná událost, že můžeme být svědky jejich putování i my na MišMaši.
Oba se pohybují na scéně už po tři dekády. Jejich alba se vyznačují konceptuální sevřeností a naléhavostí. V jejich tvorbě je zřejmá také meditativně-šamanská rovina ukazující, kde duo asi vidí světýlko naznačující cestu ze šlamastiky. Je to i případ zatím posledního alba JOY, které je jakýmsi soundtrackem k meditacím a jógovým cvičením.
