Ladě jsou u nás naprostou špičkou přesžánrového elektrického blues. Michael Kubesa je od naléhavého šepotu po waitsovský chraplák přesvědčivý, až to mrazí. Kapela přechází z úsporného pohrávání do neskutečného varu a líbivou melodii s klidem pohřbí pod grungeovo-noisovým kraválem. Slova písní si pohrávají s něhou, poetikou i surreálnem a občas šlehnou neskutečně drsně.
Za jedenáct let vydali Ladě tři řadovky: Kub 59 (2006), Kalná (2011) a Lešť (2015). Každé album bylo jiné, každé šlo dál než to předchozí. Žádné nepřinášelo snadné písně.
Aktuální Lešť rozbíjí písňovou formu napadrť a vytváří nový, suverénní tvar. Strhne hned, není ale albem na první poslech. Je prošpikované fragmenty stylů u bluesrockové pětky naprosto nečekaných – ska-reggae, groove, názvuky karibiku, orientu, world music nebo progressive metalu. Že výsledkem není kočkopes nebo hudebně-fastfoodová cesta kolem světa za 45 minut, za to vděčí Lešť muzikantské suverenitě celé kapely, autorské invenci tandemu Kubesa/Uvira a vlastní poctivosti.
