Snivé kytarové linky a texty vedoucí krajinama, o kterých jen tušíme.
I když je kapela už pár let domestikovaná v Praze, celkem pochopitelně a oprávněně se o ní bude pořád mluvit jako o slezské. Právě slezská povaha (bližší spíše Polsku), pro velkou část Česka jen těžko pochopitelná kombinace svéhlavosti, umanutosti a upřímnosti, dává Planetám jejich specifický rukopis. Pokud se navíc profilujete jako ryzí hudební fanoušci, netajíte se svou láskou k The Cure, Interpol, Depešákům nebo blackmetalovému Abbathovi a zároveň máte schopnost psát opravdu silné a hitové skladby, je nezpochybnitelné, že výsledkem nebude nikdy nic průměrného. O tom svědčí už fakt, že loni vydali dvojalbum nazvané Vzduch je hrob je vzduch, pro jistotu samozřejmě rovnou na vinylu a s krásným výpravným obalem.
Je úžasné a obdivuhodné sledovat, jak se Orel (a samozřejmě i celá kapela) s každým dalším albem a dalším odehraným koncertem vyvíjí a piluje svůj specifický rukopis. Na první pohled to tak možná nevypadá, ale takhle kapela na sobě prostě maká.
