Listopad ve velkoměstě. Tma už ve čtyři. A zima. Na špinavým dětským hřišti uprostřed sídliště hoří oheň. Táborovej, pochopitelně. Zvuk akustický kytary postupně doplňujou další nástroje: basa, flétna, banjo… Betonovým večerem se najednou nese lesní melodie. Pod oheň se přikládá, ten roste a hřeje. Je jich devět, ale jsme to vlastně my všichni. S baťohama, celtama, ve starejch kanadách – tak to vždycky bylo, tak to vždycky bude. Nedopusť, aby vlak ze Severního nástupiště odjel zase bez tebe…
