Slut jsou po hodně dlouhé pauze zpět. A nejde o žádný pitomý reunion z nostalgie. Obě klíčové postavy – otce zakladatele, tedy Hrádka (guit) a Jakuba Plachýho (voc) – na šestici (!) rovnocenně doplňují čtyři nově příchozí hrdinové, z nichž třeba Sváču (dms) můžete znát z paralelních příběhů Please The Trees nebo Katastr. Všichni pak společně hrnou zcela nové kompozice a pro ingredience se nebojí sáhnout nejen třeba k Tool, Swans, Neurosis či Butthole Surfers, ale klidně taky k Pink Floyd, Ornettu Colemanovi, popř. k Dg-307. Nebo si pokorně a s respektem vypůjčí z indiánských rituálních písní a klenou valivé, industriálně-psychedelické blues s tlakem dobře roztopené parní lokomotivy, aby ve finále byli přirovnatelní jen sami k sobě. Btw, „slut“ švédsky znamená finále. Tohle finále je monumentální a impozantní! Vydání nové desky, první po 25 letech od Luftganja, je pak naplánováno na květen 2023.
Existence kapely se datuje mezi lety 1991 a 2003. V počátku byla kapela silně ovlivněna v té době novým stylem „noise“. K mixu noise a HC později přidali etno motivy (a v té době ne úplně běžného DJe a elektroniku), které z jejich koncertů dělaly hlučné šamanské rituály. Překračovali hranice nejen žánrů nebo scény ze které vznikli, ale i států a kontinentů. Druhou desku „Smell me“ vydali na „major“ labelu Polydor, křtili ji ve vyprodaném pražském Bunkru, koncertovali v Evropě a USA, jejich klipy rotovaly v televizi … v devadesátkách se zkrátka děly z dnešního pohledu neuvěřitelné věci.
Mimochodem, Slut hráli i jednou na Mišmaši, v roce 2007, v jednom z několika mezidobí, kdy sporadicky koncertovali a zkoušeli obnovit činnost. Koncert byl na poslední chvíli kvůli termínové kolizi přeložen na konec pátečního programu, takže si intenzivní zážitek, který končil někdy v 6 ráno, užilo cca 20 skalních fandů.
Odkazy
Sdílet